Světové kulturní dědictví UNESCO Dunajský limes
Dunajský limes, tj. opevnění podél řeky Dunaje v Bavorsku, Rakousku a na Slovensku, tvoří, po Hadriánově a Antoninově valu ve Velké Británii a „Hornogermánském a raetském limesu“ v Německu, třetí část rozsáhlého projektu „Frontiers of the Roman Empire“ (Hranice Římské říše).
Římská říše byla jednou z největších říší ve světových dějinách, přičemž její území dosáhlo své největší rozlohy za vlády císaře Trajána na počátku 2. století našeho letopočtu. Rozkládala se na ploše více než 6,2 milionu km² a její hranice přesahující délku 7 500 km byly vymezovány říčními toky, pozemními hranicemi s umělými zábranami, horskými pásmy a pouštními oblastmi.
V rámci projektu nazvaného „Frontiers of the Roman Empire“ (Hranice Římské říše) se nyní celý jejich průběh nachází pod ochranou mezinárodního společenství jako památka světového dědictví UNESCO.
Limes po staletí tvořil hranici mezi Římskou říší, již odděloval od Římany neobsazených kmenových území Germánie, a táhl se od Severního až k Černému moři. Dunaj tvořil přirozenou severní hranici Římského impéria na území dnešního Bavorska, Rakouska, Slovenska, Maďarska a dále po svém proudu. Navzdory přirozené překážce tvořené říčním tokem byl tento úsek hranic mohutně vojensky opevněn, a to nejen z důvodu zabezpečení hranic říše, ale také kvůli zajištění regulované výměny zboží.
Rakouský úsek Dunajského limetu v délce 360 kilometrů byl zabezpečen prostřednictvím 4 vojenských táborů římských legií (castra), 14 táborů pomocných sborů římské armády (auxiliares) a 20 známých strážních věží (burgi). Skutečný počet strážních věží byl pravděpodobně výrazně vyšší. Mezi nejznámější tábory římských legií na rakouském úseku se řadí Lauriacum (Enns), Vindobona (Vídeň) a Carnuntum. V případě nekontrolovaného překročení hranic germánskými vojenskými oddíly mohly římské jednotky rychle reagovat díky souvislému řetězci signálů předávaných mezi strážními věžemi a tábory legií.
Carnuntum - metropole na Dunajském limetu
Carnuntum zaujímá strategicky významnou polohu podél Dunajského limetu. Pod ochranou tábora římských legií a tábora pomocných sborů římské armády se hlavní město římské provincie Horní Panonie (Panonia superior), coby sídlo místodržícího, rozrostlo v metropoli světového významu s přibližně 50 000 obyvateli a rozlohou 10 km². Jako jediné město této velikosti a významu se přitom nacházelo v bezprostřední blízkosti hranice, na rozhraní Jantarové stezky jako jedné z nejdůležitějších severojižních spojnic a stezky vedoucí podél římského limetu jako jedné z nejdůležitějších západovýchodních spojnic na území Římského impéria.
Obchod a oboustranná kulturní výměna přispívaly k rozkvětu kultury a zajišťovaly blahobyt. Ze Středomoří se dovážel olivový olej, víno, rybí omáčka sloužící jako ochucovadlo, datle a fíky a z Itálie a Galie pocházelo vytříbené stolní náčiní. O přepychovém životě ve starověkém Carnuntu dodnes svědčí nespočet ozdobných předmětů, šperků, soch či fragmentů velkolepých nástěnných maleb.